BOSOU CHŮZÍ K UZDRAVENÍ

CHŮZE NABOSO ANEB DĚTI VĚDÍ VÍCE NEŽ DOSPĚLÍ. (jak jinak 🙂 )

Chodit bez bot milují instinktivně všechny děti. Neustále sundavají ze svých malých nožiček ponožtičky, bačkůrky, venku sandálky a milují ten pocit vnímání různého materiálu. Nám dospělým se zdá být povrch tu studený, tu ostrý, tu špinavý – ale dětem ne. Nacpat dětskou nožičku do pevného obalu zvaným bota je pro ně částěčnou ztrátou svobody. A to nemluvím o zdravotních dopadech.

Nám dospělým se zdá být povrch tu studený, tu ostrý, tu špinavý – ale dětem ne. Nacpat dětskou nožičku do pevného obalu zvaným bota je pro ně částečnou ztrátou svobody. 

Podle studií vstupuje do první třídy až 95 procent dětí s deformitami nohou, nejčastěji plochými chodidly. Propadlou klenbu nebo vbočený palec má kolem poloviny dospělých. Důležitou prevencí je podle fyzioterapeutů chůze na boso. Přirozenou funkcí nohy je přijímání informací z našeho okolí. Pokud je stále uzavíráme do těsných bot, jejich zdravému rozvoji bráníme. Pokud jsme bosi nikdy nechodili, i v pozdějším věku se rozvoj přirozené funkce chodidla dá dohnat, je ale nutné bosé chůzi přivykat postupně. U dětí může za výskyt plochonoží předčasné a příliš časté nošení bot, například nošení bačkůrek po celý den, nazouvání botiček v době, kdy děti ještě nechodí, nebo špatně zvolená obuv v době růstu nožních kostí. V létě je nejlepší nechat dítě, u kterého se nevyskytují závažné ortopedické či neurologické vady, chodit bosé, jak to jen jde, po trávě, v písku, po kamenech. V zimě může doma zkoušet koberec, parkety, dlažbu a další povrchy, které střídají teplo a chlad.

Snadnou pomocí je právě chůze na boso po různorodém terénu. Ideální jsou přírodní terény, jako travnaté plochy, lesní a polní cesty, písek či hlína.

Opatrný by měl být bosý chodec na tvrdých površích jako asfalt nebo dlažební kostky. Takzvané bosé stezky, které začaly vznikat v mnoha městských parcích, jsou pro chůzi bez bot lepší volbou než ulice. A stejná doporučení platí i pro takzvané barefoot (z angličtiny – naboso, bosý) obutí.

Dle fyzioterapeutů mají tzv. bosé boty-barefoot jistě pozitivní vliv na vývoj nohy. Pouze při dlouhodobé zátěži po rovném a tvrdém povrchu jako je asfalt, městský povrch… hrozí bolest chodidel, kleneb a svalů. Lidé chodí převážně po tvrdé dlažbě a na bosou chůzi nejsou zvyklí, proto pak trpí patními ostruhami a záněty Achillovy šlachy, která má funkci tlumiče při dopadu. V klasické botě je funkce tlumiče v podrážce, v barefootové botě chybí. Pokud chce někdo bosou chůzi aplikovat ve městě, potom zvolit boty barefoot jen občas a střídat je s jiným typem obuvi s pevnou, ale měkkou podrážkou, Barefoot boty jsou vhodné i pro děti. Jsou lehké, ohebné ve všech směrech, s tenkou podešví, proto velmi dobře splňují podmínky pro respektování aktivity svalů chodidla a odvíjení chodidla od podložky. Tolik názor fyzioterapeutů.

Chůze naboso má ale i jinou nespornou přednost. A tím je UZEMNĚNÍ.

Existuje spousta studií, které dokazují fyziologické výhody uzemnění, které sahají od zdravého stárnutí, přes lepší spánek, až po srdeční zdraví a ještě mnohem dál. Tento jednoduchý proces uzemnění je jedním z nejmocnějších antioxidantů, o kterém momentálně víme. Uzemnění ulevuje od bolesti, zmírňuje zánět, zlepšuje spánek a celkové zdraví, a přináší s sebou ještě tolik víc. I přesto je bohužel spousta lidí žijících ve vyvinutých zemí sotva kdy uzemněná. Při uzemnění se také reguluje stresový hormon kortizol. Kortizol v těle napomáha regulovat hladiny cukru v krvi, reguluje metabolismus, snižuje zánět a pomáhá při tvorbě vzpomínek.

Podle shrnutí, které vyšlo v Journal of Inflammation Research, platí:
Uzemnění zmenšuje či zcela zamezuje základním příznakům zánětu, po kterém často následuje zranění: zrudnutí, zahřátí, otok, bolest či ztráta nějaké funkce. Věříme, že napojení těla na volné elektrony země je přenáší do celého těla, kde mohou působit antioxidačně. Elektrony v těle vytváří antioxidační mikroprostředí okolo místa zranění, a díky tomu zpomalí anebo dokonce zcela zabrání dalšímu zranění zdravé tkáně v okolí daného zranění. Uzemnění může zamezit zánět v těle.”

Jak se můžeme uzemnit

Většinu času na zemi trávíme v botách s gumovou nebo plastovou podrážkou. Tyto materiály fungují jako izolátory, stejně jako například gumové obaly kabelů. Stejně tak nás odpojí od přirozeného toku elektronů ze země, na který bychom přirozeně měli být napojeni. Pokud obouváte boty s koženou podrážkou anebo chodíte bosi na písku, trávě, půdě, betonu anebo keramických kachlíkách, budete uzemněni. Pokud chodíte bosi na asfaltu, dřevu, gumě, plastu nebo vinylu, nebudete uzemněni. Takže až příště vyrazíte ven, sundejte si boty! Můžete se uzemnit také díky různým vodivým systémům, zatímco spíte, pracujete anebo zkrátka trávíte čas vevnitř, pro pohodlnější život.

Schumannova resonance

Německý fyzik, profesor W. O. Schumann, z Technické University v Mnichově, začal v roce 1952 zkoumat, zda má země svou vlastní frekvenci – svůj puls. Tento předpoklad založil na svém studiu o elektrických napětích, které existují mezi různými sférami. Negativně nabitá země existuje v positivně nabité ionosféře, tudíž mezi nimi musí vzniknout napětí, které dodá zemi specifickou frekvenci. Po několika kalkulacích se Schumann dobral k frekvenci země, která měla představovat její puls. Tato frenkvence byla 10 Hz. V roce 1954 vytvořil Schumann tým s dalším vědcem, Herbet Koenig, a společně potvrdili, že rezonance země si zanechává frekvenci 7.83 Hz. Tento objev byl v následných letech opětovně potvrzen několika vědci. Schumannova resonance je i dnes uznávaným měřítkem pulsu naší země. Země stále zvyšuje své frekvence, v tuto chvíli tedy v roce 2020 by to mělo být již okolo 15 Hz, Souběžně s ní, zvyšuje, nebo se o to snaží, navyšovat své frekvence i samotné lidstvo. Více o Schumannových frekvencích zde.

Rada na závěr: kde to jen lze – choďme bosky. Přestaňme být odpojeni, a naučme se opět naciťovat  spojení se Zemí, která nám za to jako bonus dá životodárné elektrony Země tolik potřebné pro zdravý a harmonický život.