Každý klacek, větev na budoucí macramé dekoraci si nacházím sama.
Spojuji příjemné s užitečným. Denně se snažím chodit s mými dvěma fenkami na procházky, často jdeme dál do lučních a polních remízků, menšího lesa, a březového háje blízko domu. Mé postupem času vycvičené oko hledá úlovek, ideálně už bez kůry 🙂 a dostatečně uschlý. Nikdy neřežu živé stromy. Po ruce mám přenosnou akupilku, která mi výměnou jedné části pak slouží jako šmirgl. Jsem asi blázen, ale miluji vůni dřeva, stromů a větví stejně tak se jich i ráda dotýkám. Komunikuji s lesem, a za úlovky děkuji.
Po donesení domů klacky očistím, seříznu, a ošmirgluji. Poté otřu vlhkým hadříkem, a dál už jen čekají, až na ně přijde chvíle.
Pro okrasnou trávu také nechodím daleko. Za vsí jsou lučiny, které se myslím ani nesekají, a rostou tam zvláštní byliny, květiny, které se jinde až tak moc nevidí.
